Dublin-Praha- uničovská postel

Dneska mi ségra odletěla do Irska, přesněji řečeno teď zevlí někde v letištní hale a čeká až dorazí airbus a s ním i její nový osud. Závidím jí, ale všem se nám bude hrozně stýskat. Naše rodina totiž žije tak trochu jako mravenci. Když to jde  jsme spolu a je nepsaným pravidlem, že důležitý problémy si nikdo nenechává jen ve své vlastní hlavě. Včera jsme se loučili. To bylo drama jak v telenovele:D Jelikož bydlím jen se svou mámou tak sme se s ní rozloučily my dvě, další ségra ji dnes vezla na letiště, takže ti se loučili až dnes. No a v malé zapadlé vesničce, kde žije ve véměnku se rozloučila se mým tátou a bráchou.

Praha? No přece letiště:) A taky mám neteř, která taky není docela zdravá a moje starší ségra s ní jezdí do Prahy do nemocnice, dělá si z toho takovej výlet a dnes to spojila i s odvozem naší budoucí zaběhlice.

A uničovská postel, tam se nacházím já. Vzhledem ke svý nemoci bývám dost často nachlazená a bůhví co ještě, takže teď ležím zabalená pod dekou, kašlu jak tuberák a snažím ze sebe udělat blogerku s úrovní.